Jak dlouho tu ještě s Vámi budu?

Zdravím Vás, mí spoluobčané. Už je to skoro 70 let, co tu jsem s Vámi. Že mne neznáte? Ale jo, znáte…Jasně, už mne nepotkáte, jak se dnes říká, „lajf“! Shlížím na to všechno dění v té Vaší obci tak nějak se soudružským nadhledem, pěkně „z vrchu“, z toho našeho jiného světa! A občas si říkám: „Nezapomněli jste na mě? Víte, že tu pořád jsem? Víte o mně vůbec?“ No…já myslím, že víte…Tedy aspoň někteří určitě…

V době sametového nadšení jste mě opomenuli a já tu zůstal s Vámi. Chápu, prostě se řešila v tom listopadu 89 ta Vaše demokracie, kterou já jsem na čtyřicet let zařízl při tom našem Vítězným únoru v osmačtyřicátém…Padesátá léta, to byla moje doba! Moc dlouho jsem si jich však neužil. Sotva jsem dojel z pohřbu Josefa Vissarionoviče, sám jsem po chvíli odešel na onen svět. Ale i tak, stihnul jsem toho celkem dost! Třeba poslat na šibenici svého kamaráda Rudy Slánského a další nehodné soudruhy. Bez váhání jsem taky podepsal oprátku Miladě Horákové, která pak dlouhou dobu umírala na šibenici. A neváhal jsem poslat na smrt spoustu lidí z Vašeho regionu a podepsal jim ortel smrti pověšením. Slitování u mne nenašel nejen páter Bula z Lukova, ale ani tělesně postižený mladík Plichta, kterého k šibenici museli dovézt na vozíku…

Moc pěkně jsme taky při budování té naší lidové demokracie zničili veškerou inteligenci, zlikvidovali živnostníky a pokřivili na dlouhé desítky let nejen hospodářství téhle země, ale hlavně mentalitu lidí. Ještě teď mám kolikrát velkou radost z toho, jak tu pořád vlastně my komunisti jsme…Někteří naši kluci či holky už sice kopou politicky v jiném dresu, ale stejně je vždy spolehlivě poznám, že jsou to „naši“…Holt 40 let je 40 let…

Hezky jsme taky vybudovali koncentrační tábory pro nepřátele lepších zítřků a poctivě hlídali hranice tak, že mnoho lidí v cestě na ten prohnilý Západ nepřešlo. Naši chlapci pohraničníci je buď chytli a zavřeli na desítky let, zastřelili nebo ti nešťastníci v cestě do toho prohnilého západního světa skončili v elektrických drátech. Později ti mí mladší soudruzi přišli na ještě lepší metody. Třeba toho 18letého Němce, co chtěl utéci z NDR do západního Německa v létě 1989, na toho poslali vlčáka kousek od Bratislavy a ten jej přímo roztrhal…pár metrů od hranic. My komunisti prostě umíme!

Nedávno jsme s chotí Martičkou zašli na odpolední kávu za Adolfem a společně se pobavili nad tím, že já jsem pořád Váš čestný spoluobčan. Sám Áda žasnul, když jsem se o tom rozpovídal, úplně ho to rozhodilo. „Já se snad podruhý picnu jak v bunkru v Berlíně…“, zařval s údivem…V Německu ho prostě vymazali ze všech ulic a náměstí. Němec – demokrat si prostě ze zločince nenechá udělat čestného občana! Zastupitel-demokrat u Vás neví, nebo neřeší…anebo záměrně nechce řešit…

A tak jsem pořád Váš čestný spoluobčan! To v těch Vašich větších, Českých Budějovicích mi zrovna minulý týden zastupitelé odejmuli čestné občanství. Byl jsem z toho lehce rozmrzelý a naštvaný. Ale asi prostě dostali rozum po tolika letech…

U Vás jsem však pořád… a vypadá to, že na dlouho…Tipuju, že na tak dlouho, dokud budou třeba ruce mých tří komunistických zastupitelů pro všechna důležitá hlasování…Nebo se snad mám bát, že mne už taky vyhodíte jako v Českejch Budějkách? Tak uvidíme…třeba jednou…ale jak dlouho ještě?

S pozdravem

Klement Gottwald, od roku 1948 čestný občan města Moravské Budějovice